Album oteviraji dve tiche postrockove kolaze dvojice Carter – Arn. Tom ma za sebou jiz dlouhou karieru jako jeden z trojice vyhlasenych psychedelickych improvizatoru Charalambides (loni jim po dlouhe dobe vyslo nove album “Joy Shapes” na znacce Kranky). Muze se pysnit i radkou solovych dlouhometraznich zarezu (album “Monument” vydane take vloni na teze znacce). Tento improvizator se v posledni dobe zamiloval do lap steel kytary, ktera tvori pater jeho sonickych improvizaci. Vanessa Arn (pusobici jinak ve skupine Primordial Undermind) zde prihrava na tzv. “triwave tone generator” – vlastnorucne vyrobeny syntak. Jejich tiche improvizace jsou o dialogu obou zminenych nastroju. Krehka atmosfera skladeb funguje nejlepe pri poslechu na sluchatkach nebo v tiche mistnosti. Recenzent casopisu Dusted prede mnou prirovnal jejich snazeni k tissi verzi soundtracku “Paris, Texas” Ry Coodera, coz mne prijde jako velmi vystizna charakteristika.
Ukrajinska trojka The Moglass, ktera pusobi na nezavisle scene od roku 1997 dava po letech privatniho fungovani o sobe poprve vedet na delsi plose oficialniho nosice. Stejne jako dvojice Carter – Arn i The Moglass stavi na zvuku elektrickych kytar, ze kterych tvori dlouhe z postrocku vychazejici temne ambientni skladby. Skupina ale s primarnim materialem rada dale pracuje, vrstvi jej, ruzne upravuje a micha s elektronickymi ruchy a utrzky melodii. Vysledkem je dilko s temnou, ale ne pesimistickou atmosferou, kde vas pokazde zaujme jiny hudebni motiv ci detail, jenz je pouhou jednou vrstvou z mnoha, z nichz je skladba slozena.
Priznam se, ze na prvni poslech jsem desku pomerne uspesne odzival, a to jeji obe casti. S pribyvajicimi poslechy ale nadseni albem roste. A podobne mohlo dopadnout i prvni stretnuti s koncertem The Moglass na inkriminovanem koncertu lonske Alternativy. Jedna se totiz o hudbu velmi introspektivni, kterou neni radno smahem odsoudit! A navic ten papirovy obal…
Pavel Zelinka – www.radioakropolis.cz